Články

STRAHOVSKÝ SLETOVÝ STADION

Už v r. 1913 vypracovala Česká obec sokolská ideový návrh velkého sportovního parku v prostoru bývalých strahovských lomů, který měl obsahovat dětská hřiště, sportoviště a hřiště pro různé druhy nově se rozvíjejících sportů a také sokolský stadion. Z jeho realizace sešlo kvůli vypuknutí války. Teprve v r. 1919 prostor lomů zakoupil pro tento účel pražský magistrát a 9.2. 1925 propůjčil stavební právo na němna 80 let čsl. státu. Ministerstvo veřejných prací se ujalo realizace veřejných komunikací, inženýrských sítí a terénních úprav pro stadion. Za rok a čtvrt tu bylo vybudováno cvičiště, tribuny (zatím dřevěné), šatny, seřadiště, jídelny, hygienická zařízení a mohl se tu v roce 1926 konat VIII. všesokolský slet.

Po něm - ke sletům v r. 1932 a 1938 - se postupně celý komplex upravoval a vylepšoval, postavily se betonové tribuny, své prostory dostal cvičitelský štáb, orchestr, vybudovala se presidentská lože a representační prostory, přibyly dvě šestipatrové věže a unikátní systém zapuštěných reproduktorů. Po válce v r. 1948 při XI. sletu cvičilo na strahovském STÁTNÍM STADIONU na 16.000 značkách 585.000 cvičenců, které na tribunách denně sledovala 200.000 diváků.

Po roce 1948 byl stadion dovybaven pro konání spartakiád, postavila se nová východní tribuna a vedle plochy seřadiště studentské koleje, sloužící při vystoupeních jako šatny. V r. 1985 se rozšířila západní tribuna o administrativní přístavbu. Pro stadion se užíval název "spartakiádní".

Po pádu totality se konal na Strahově v r. 1994 XII. všesokolský slet a Bránou borců po dlouhé odmlce opět nastupovaly řady Sokolů, pro které byl stadion vybudován.

Při přípravě XIII. sletu rozhodlo vedení ČOS, že z důvodů nenaplnění velkého stadionu a z důvodů ekonomických se bude slet v r. 2000 konat na menším stadionu Rošického, dříve Masarykově. Od té doby zůstává tedy velký stadion nevyužitý a začíná chátrat. Jeho vlastníkem je - a vždy byl - Magistrát hlavního města Prahy, pouze východní tribuna a přístavba západní tribuny patří ČSTV. Magistrát ve snaze získat prostředky na jeho údržbu uzavřel v r. 2001 smlouvu a AC Sparta o dočasném pronájmu plochy cvičiště pro vybudování Fotbalového centra mládeže. To se v přítomné době staví a zahrnuje několik cvičných fotbalových hřišť a jednopatrový montovaný objekt šaten, restaurace, ubytoven a kanceláří.

Pro velkou obec sokolskou, zejména pro členy "pamětníky" je Strahova památným místem, svědkem síly a slávy sokolského hnutí. Je i místem naděje, povzbuzením k práci pro rozvoj a růst Sokola. Rozhodnutí ČOS nevyužívat pro slety velký strahovský stadion vzbudil u mnoha Sokolů obavy o jeho osud. Jeden z nich, bratr Vratislav Dudych z Chrudimi, vzdělavatel Východočeské župy Pipichovy, přišel na jedinečný nápad chránit stadion jako kulturní památku. Z jeho podnětu vypracoval v r. 1999 Pražský ústav památkové péče "Návrh na prohlášení objektu za kulturní památku" a poskytl ho Ministerstvu kultury ČR, které podle zákona o památkové péči č. 20/ 1987 Sb. oprávněno kulturní památky prohlašovat.

Ministerstvo je povinno o zahájení řízení informovat všechny vlastníky příslušných pozemků a objektů. Návrh nejprve zahrnul do ochrany celý strahovský areál a jeho jedinečnou urbanistickou koncepci, tj. sletový a Rošického stadion, bývalé vojenské cvičiště, i všechny stávající novodobé objekty a plochy. Zjistit vlastnické vztahy na tak rozsáhlé ploše se Ministerstvu nedařilo a řízení se protahovalo. Po dohodě s garantem návrhu - Pražským ústavem památkové péče - zúžil se posléze návrh jen na vlastní sletový stadion.

Bratr Dudych se po celé čtyři roky snažil najít popru pro svou iniciativu u vedení ČOS, u Magistrátu a opakovaně urgoval vyřízení na Ministerstvu kultury. Vedení ČOS se rozhodlo "nezaujmout v věci stanovisko", protože mu stadion nepatří a Magistrát v té době jednal o pronájmu. Ministerstvo kultury přesto došlo k názoru, že strahovský sletový stadion je hoden ochrany a 6. března 2003 ho prohlásilo kulturní památkou. Ze zákona vyplývá, že vlastník kulturní památky je ".... povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobré stavu a ochránit před ohrožením, poškozením a znehodnocením. Je povinen užívat ji pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturněpolitickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu ...."

Sokolská obec má teď tedy naději, že strahovský stadion nespadne, nezbourá se, nepromění na nějaké "drive-in cinema" nebo plochu pro velkou techno-party. V Guinessově knize rekordů je uveden jako největší nefotbalový stadion na světe, tak snad na něm dlouho nezůstanou právě budovaná hřiště. budeme se těšit, že v duchu zákona i v duchu historie stadionu se dočkáme v blízké budoucnosti jeho důstojného využití a důkladné obnovy. Například jako místa pořádání olympijských her? My sami se musíme snažit, aby sokolská myšlenka došla oživení a dalšího rozkvětu a příští generace Sokolů třeba zase naplní stadion při XIV, XV. (?) nebo dalším sletu.

Bratra Dudycha navrhuji za jeho iniciativu a vytrvalost vyznamenat sokolskou medailí.

V Praze, 22.3. 2003 Klema Jelínková

Sokol Malešice

Hodnocení článku:

	13	pozn. 5 hvězdiček - nejlepší
	2
	1		průměrné hodnoceni:
	1		4.1
	3
Počet hlasů 20