Články - vzdělavatelé

Jindřich Fügner se narodil 12. září 1822 v Praze v rodině zámožného obchodníka. Absolvoval tři třídy školy normální, a pak vstoupil na piaristické gymnasium, z něhož na začátku třetí třídy odešel, aby se věnoval dráze, kterou mu určil otec. Když po třech letech získal jako obchodní praktikant výuční list, odejel na zkušenou do Terstu. Později procestoval Itálii.kde pracoval ve velkoobchodu se zámořským zbožím, naučil se italsky, procestoval Německo, Anglii, Francii, Belgii a všude se vedle obchodu zajímal o veřejný život.

Fügner, jenž neprošel systematickou školní výukou a jehož univerzitou byl sám život, se nikdy nepřestal sebevzdělávat. Do tohoto sebevzdělávání zahrnul i výuku hudby a češtiny. Fügner náležel ke vzdělaným a politicky probudilým představitelům pražského měšťanstva, byl rozhodným stoupencem demokratických idejí svobody a společenské rovnosti. Po návratu do Prahy roku 1846 převzal od svého otce velkoobchod textilním zbožím.

Sympatie s osvobozeneckým hnutím národů.které otřáslo Evropou zs revoluce 1848-49, a vnitřní nesouhlas s bachovským režimem přivedly  Fügnera do českého tábora a k upřímnému českému vlastenectví. Po sňatku roku 1853 zanechal obchod a převzal generální zastoupení pojišťovací společnosti „Nova Societa Commerciale dÁssecurazioni“ a v krátké době ji přivedl k rozkvětu. O Fügnerově vážnosti v podnikatelských a měšťanských kruzích svědčí, že roku 1859 byl zvolen do pražské obchodní a průmyslové komory a v obecních volbách roku 1851 do pražského obecního zastupitelstva.

Jindřich Fügner se svoji manželkou Kateřinou tvořili dvojici, která k sobě obracela pozornost. Kateřinina bílá pleť byla téměř bez poskvrny. Svou křehkostí a ženským půvabem připomínala pastýřku z míšeňského porcelánu. O Jindřichovi Fügnerovi se dalo říci, že je to krásný muž, Na druhé lidi působil laskavě, důvěryhodně a jeho pravidelná tvář, lemovaná hnědými bohatými vlasy s vousem prozrazovala bystrost, vnitřní klid a sebejistotu. Jejich povahy měly mnoho dobrých stránek. Bylo znát, že je spojuje něžný vztah, že je mezi nimi dokonalá lidská souhra a skutečné porozumění.

Od konce padesátých let trávila Fügnerova rodina pravidelně léto v myslivně Na králi u obce Svatá na Křivoklátsku, a právě zde došlo v létě 1860 k historickému setkání s Miroslavem Tyršem. Tyrš v té době pobýval nedaleko v Novém Jáchymově v rodině továrníka Bartelmusa, kde působil jako vychovatel jeho dvou synů. Z tohoto setkání vzešlo hluboké přátelství, vyznačující se vzájemnou úctou a osobní oddaností. Jako stoupenci svobody a rovnosti odmítali sociální nerovnost a národnostní útlak. Byli přesvědčeni, že také v rakouské říši mohou Češi a ostatní utiskované národy dosáhnout důslednými konstitučními a demokratickými reformami politické rovnoprávnosti. Shodovali se plně v tom, že národy budou zdravé a silné tehdy, půjdou-li cestou společenského pokroku.

Při společných setkáních a rozhovorech v myslivně na králi i při občasných Tyršových návštěvách Prahy ve Fügnerově bytě krystalizovala idea tělovýchovy nejen jako významného prostředku k fyzickému a duševnímu zotavení národa, ale i jako prostředku schopného do národně emancipovaného hnutí zmobilizovat široké vrstvy českého lidu.

Když 16. února 1862 byla založena Tělocvičná jednota Pražská, pozdější Sokol, byl Jindřich Fügner zvolen starostou. Členstva rychle přibývalo a pronajaté prostory pro cvičení nedostačovaly. Řešení neutěšené situace vzal do rukou Fügner. Šlo mu o to, aby Sokolu, kterému zasvětil svůj život, zabezpečil v Praze důstojné sídlo. V blízkosti Žitné brány zakoupil parcelu se zahradou a rozhodl postavit tam tělocvičnu. Práce začaly 3. července 1963 a prvně se cvičilo už 9. prosince téhož roku.

Koncem roku 1865 stihla české sokolské hnutí těžká rána, když 15. listopadu Jindřich Fügner, tento první starosta a mecenáš pražské jednoty zemřel po krátké nemoci na otravu krve ve věku 43 let.

Poslední rozloučení odpovídalo jeho vysoké společenské autoritě. Jeho ostatky byly tři dny vystaveny v sále jím zbudované tělocvičny, katafalk střežila dnem i nocí čestná stráž dvanácti krojovaných sokolů se smutečními odznaky. Po celé tři dny procházeli kolem katafalku zástupy obyvatel z Prahy i venkova. Také pohřební průvod i vlastní obřady na Olšanských hřbitovech probíhaly za masové účasti široké veřejnosti. Vedle pražských sokolů a početných delegací venkovských jednot kráčeli v průvodu členové většiny pražských českých i německých spolků. Dále členové zemského výboru, řada poslanců českého zamského sněmu, pražský purkmistr Václav Bělský s členy městské rady a sboru obecních starších, profesoři univerzity, techniky, pražské konservatoře a další přední osobnosti národního a veřejného života. Přes dvě hodiny trvala cesta pohřebního průvodu od tělocvičny Žitnou a Štěpánskou ulicí přes Václavské náměstí k Nové bráně. Teprve ve večerních hodinách byly Fügnerovy ostatky po smutečním projevu Dr. Eduarda Grégra uloženy za svitu planoucích pochodní do hrobu na Olšanských hřbitovech.

V průběhu Fügnerova života se stala jedna významná změna. Byl to jeho postupný národnostní přerod z celkem lhostejného polovičního Němce v rozhodného a upřímného českého vlastence. Jak k tomu došlo? Při cestách do ciziny si tehdy mladý muž hlavně ve Francii uvědomoval nerovní postavení Čechů v Habsburském mocnářství. Pochopil, že je vlastně sám příslušníkem vrstvy utlačovatelů. Rozhodující měrou na něho zapůsobil revoluční rok 1848, kdy se stal členem Národní gardy a kdy začal podvědomě sympatizovat s bojem Čechů za svobodu, jako liberál s demokratickými sklony tehdy prožil veliké zklamání. Císař nesplnil daný slib na konstituční uspořádání monarchie. Také na vlastní oči viděl pronásledování Čechů, hluboce na něj zapůsobil osud Karla Havlíčka Borovského. Národnostní přerod nyní již českého vlastence byl dokonán koncem padesátých let, kdy se seznámil a posléze spřátelil s filozofem Dr. Miroslavem Tyršem.

Jindřich Fügner byl člověk pevný a neúnavný, který pochopil Tyršovy myšlenky a proto ho posiloval v záměru založit v Praze český tělocvičný spolek. Tyrš vytvořil tělocvičnou soustavu i názvosloví, byl tvůrcem sokolských myšlenek a prvním místostarostou a později náčelníkem Sokola. Fügner byl nepostradatelný jako pořadatel všech spolkových činností, pravým mecenášem, který ze svých prostředků dotoval činnost spolku. Do Sokola přinesl demokratického ducha, na znamení bratrství mezi členy zavedl tykání.

Ve Fügnerovi odešel předčasně člověk, který se duchem snažil obsáhnout svět. Největší radostí mu bylo působit jiným radost.

Tyrš o svém příteli řekl?“Byl to neobyčejný člověk a to nejen svým zjevem, talentem, šířkou rozhledum svým vzděláním a charakterem, ale především pak tím svým zlatým srdcem. Tento jasný duch patřil nám. Jeho paměť nesmí nikdy vymizet.

Z dostupné literatury zpracoval Libor Kleinhampl, vzdělavatel TJ Sokol Praha Vršovice

Hodnocení článku:

	17	pozn. 5 hvězdiček - nejlepší
	5
	2		průměrné hodnoceni:
	0		4.1
	4
Počet hlasů 28