Články

Světlá vzpomínka

V úterý 9.12.2008 tomu bylo 20 let, co zemřela Ludmila Polesná, roz. Štyndlová. Byla rodačkou z Čimelic u Písku, kde prožila své dětství. Zde také začala jako žákyně navštěvovat Sokol. Její otec, náčelník Sokola v Čimelicích, s ostatními členy Sokola ihned po válce obnovili činnost a již v létě roku 1946 uspořádali Sokolské odpoledne.

Na fotografii je Ludmila Polesná-Štyndlová jako žákyně na tomto cvičení, za ní v bílém obleku princ Karel Schwarzenberg, nynější ministr zahraničí a uprostřed jeho bratr princ Bedřich, který se právě chystá k jedné ze soutěží pro děti.

Po přestěhování na Dobříš v roce 1947 se ihned zapojila do cvičení v Sokole a v roce 1948 cvičila na XI. Všesokolském sletu jako dorostenka s bílými kroužky (2x foto). Hrála házenou (2x foto), lyžovala, jezdila na kole, ale učarovala jí divoká voda – vodní slalom. Usilovným tréninkem a pílí se brzy vypracovala na nejlepší vodní slalomářku světa ve své době.

První medaili přivezla z mistrovství světa, pořádaného v Drážďanech v roce 1961 (2x foto), další pak v roce 1963 z rakouského Spittalu. Po získání třetí zlaté medaile z mistrovství světa, které se pořádalo u nás na Lipně v roce 1969 (3x foto), byla novináři korunována na „Královnu Čertových proudů“. V roce 1969 na mistrovství světa ve Francii v Bourgu získala 3 tituly mistryně světa (foto) a novináři ji nazvali „První dámou peřejí“. Poslední medailí se rozloučila v roce 1975 v jugoslávské  Skoplji. Celkem získala z mistrovství světa 19 medailí, z toho 6 zlatých. Mistrovství naší republiky se zúčastnila 18 roků za sebou a z 52 startů získala 48 medailí, z toho 36 mistrovských. Sama říkala, že ty hranaté medaile z mistrovství světa svými hroty cítila nejen v dlani (vodní slalomáři nedostávali medaile kulaté, ale hranaté, obdélníkové). Nejpodstatnější však bylo, že vedle jména bylo vždy napsáno Československo. V anketě deníku Československý sport byla zařazena mezi giganty světového sportu a nazvána „Amazonkou světových peřejí“.

Je velká škoda, že se nedočkala obnovení Sokola, který byl totalitním režimem na dlouhou dobu zakázán. Vždy velmi ráda vzpomínala na krásné chvíle, prožité na sletu v Praze a jejím přáním bylo ještě jednou na sletu cvičit…

O své sportovní činnosti napsala knihu „Hranaté medaile“. Tato kniha opět vyjde v prosinci 2008. Bude doplněna o vzpomínky kamarádů sportovců, o její činnosti po skončení závodní kariéry a také o články, které se za totalitního režimu přísnou cenzurou do knihy nedostaly.

Chtěla ještě mnohé vykonat, ale zákeřná choroba ji připravila bolestná muka a její vysvobození ve smrti pak bolest všem blízkým. Stalo se tak  9.12.1988. Bylo jí 54 let.

Čest Tvojí památce – Lído.

                                                                                        Jana Pinková – sestra

P.S. Článek vyšel v téměř shodném znění v časopise Sokol č. 12/2008, str. 19.

Opravte si v něm prosím popisku fotografie dole. Správně má být „princ Bedřich“ (ne Jindřich).

Hodnocení článku:

	4	pozn. 5 hvězdiček - nejlepší
	0
	1		průměrné hodnoceni:
	0		4.6
	0
Počet hlasů 5