T.J. Sokol Winterthur

Jednota Sokol Winterthur

Zajímavé detaily ze života jednoty se dočtete v různých číslech Župních zpráv a Zpravodaje. Zde jen to: tělocvičně Heiligberg a pondělku jsme zůstali věrní. Další místa, kde se scházíme, jsou zahrádky a domovy členstva, a samozřejmě hospůdka Breite poblíž tělocvičny. Zde se také konala oslava ke stému výročí založení Svazu spolků (příspěvek o tom vyšel ve Zpravodaji 7/8 2015). Dnes řady prořídly, průměrný věk aktivních stoupá a těch, kteří si ještě s chutí a bez loupání v kloubech v pondělí zacvičí, ubývá. Soustřeďujeme se stále více na společenský život, ale kdo ví, třeba si i na příštím sletu zacvičíme – my, nebo někdo z drobotiny sletu minulého.

Stručné dějiny sokolské jednoty ve Winterthuru

Dne 29. 11. 1971 přidělil Školní úřad Winterthur tělocvičnu Heiligberg na dvoulekci cvičení pro pondělí večer novému winterthurskému spolku s exotickým názvem „Sokol Winterthur“. Ustavující valná hromada se konala až 3. 3.1972. Sokolská jednota Winterthur tak slaví narozeniny dvakrát! Hned v roce 1972 bylo jednotou zorganizováno veřejné vystoupení, kterého se kromě československého Sokolstva zúčastnila delegace města Winterthur, aby přivítala a praporem svého sportovního spolku Turnverein pozdravila partnerský sportovní spolek Sokol a jeho nový prapor.

V prvních desetiletích pořádali winterthurští oblíbené šibřinky a, spolu s župou, lyžařské závody, na které se sjížděli Sokolové, Sokolky a hosté zblízka i zdáli. I Mikulášské pro děti byly na programu, dokud omladina druhé generace „nezestárla“. Kateřinská zábava, ve spolupráci s katolickou misií a Folklorem75, se koná v různých obměnách už po čtyřicet let.

Samozřejmá je účast členstva na akcích sokolských i krajanských jako plesy, cvičební neděle, tábory, výlety do Oetz.

Členové jednoty se účastnili také na všech „posrpnových“ sletech zahraničního Sokolstva i na všech sletech „polistopadových“ v Praze. Na fotografiích z dřívějších sletů je vidět winterthurské všech věkových kategorií, od nejmenších přes mládež, půvabné ženské a markantní mužské složky až po věrnou gardu. Tehdy bylo zvykem, že děti a mládež cvičili v tolika vystoupeních, kolik jich zvládli, přesněji: kolik zvládly jejich cvičitelky (=maminky) a „převlékací“ služba v šatně, tedy ve dvou i ve třech, včetně té věrné gardy.

Na sletě roku 1990, který se konal vlastně dvakrát, a to jednou v Paříži a pak jako sletové setkání v sametově osvobozené Praze, byla zásluhou winterthurských obnovena Slovenská beseda a taky cvičení mužů, předchůdce pozdějších „Chlapáků“, přišlo z Winterthuru, složil ho a s muži – od patnácti do nějakých sedmdesáti – nacvičil bratr Dušan Berg.

Nacvičování různých, prostorově i pohybově náročných skladeb je v Praze vzdáleném Švýcarsku věc téměř nemožná, přesto jen jednou, v roce 2006, nastupovalo na Strahově z jednoty Winterthur všech dvanáct cvičících „jen“ ve skladbě Ta naše písnička česká „pro starší cvičence“.

Zato na Sletu 2012 nastoupila vedle zkušených cvičenek a seniorů další generace. Ve cvičení rodičů s dětmi se objevilo pět předškoláčků, přičemž některé „maminky“ byly vlastně babičky nebo tety – a další dva mrňousové, kteří s rodiči nacvičovali, se zúčastnit nemohli: právě v den vystoupení dostali novou sestřičku.

Už od doby založení byly v administračních a sportovních funkcích zastoupeny rodiny často hned několika příslušníky. Pár jmen z historie? Zmíním zde Aničku Šmídovou († 2007), která byla pýchou Sokola, jako tehdejší nejstarší členka nejen Winterthuru, ale celé župy, aktivně cvičila až do svých více než sta let. Další se jmenovat neodvážím, seznam by byl předlouhý – v různých úlohách se ve výboru vystřídali skoro všichni, adresář členstva obsahoval na čtyřicet jmen.