T.J. Sokol Zürich

Stručné dějiny sokolské jednoty v Curychu

První založení jednoty pravděpodobně provedl kolem roku 1870 Dr. M. Tyrš při svém pobytu ve vodoléčebných lázních ve Švýcarsku. Činnost této nové jednoty trvala jen několik let. Obnovení jednoty ve spolupráci se spolkem "Svatopluk Čech" se datuje kolem roku 1912. Během první světové války byla činnost jednoty zrušena a její znovuobnovení je kolem roku 1925.

Během druhé světové války se tři roky necvičilo pro malý počet cvičících a také proto, že město Curych jednotě tělocvičnu odebralo. V roce 1941, v době akutního nebezpečí napadení Švýcarska nacistickým Německem, zabavila švýcarská policie podklady jednoty s odůvodněním enormního zájmu Gestapa. Přes oficiální zastavení činnosti se od roku 1937 až do konce války přihlásilo do jednoty 29 nových členů.

Od roku 1945 až do roku 1957 měla jednota 75 členů.

Z dochovaných záznamů byli před a po druhé světové válce členy výboru: bratr Chudoba, starosta, bratr Tůma, náčelník, sestra Frayová, náčelnice, bratr Just, vzdělavatel, bratr Pospíšil, pokladní a sestra Houdečková, jednatelka. Poslední znovuobnovení jednoty se datuje od roku 1967, kdy se bratr Vladimír Svoboda ujímá funkce starosty. S náčelníkem bratrem Mikou zajišťují tělocvičnu v Zürichu-Wollishofenu, která se po okupaci Česko-slovenska stává útočištěm mnohým emigrantům, z nichž někteří jsou členy jednoty dodnes. Hlavní činností jednoty bylo pravidelné cvičení v tělocvičnách. V první části bylo cvičení dětí za přítomnosti některých rodičů a v druhé části to bylo cvičení dospělých. Po rozcvičce následovalo cvičení na nářadí a na závěr pak míčové hry jako vybíjená a hlavně volejbal. V době největšího rozkvětu měla jednota přes 130 členů. Postupem času se někteří členové přestěhovali do jiného kantonu, děti přecházely na nové školy a tak počet cvičících ubýval. Jedním z důvodů úbytku členů bylo také to, že Sokol ztratil (tak jako u jiných spolků) funkci jedné z mála možností setkávat se s krajany v novém prostředí.

Po listopadu 1989, kdy nastala možnost opět navštěvovat starou vlast, projevilo se to menší účastí cvičících v tělocvičnách u nás právě tak jako v jiných jednotách. Určitou vzpruhou byl vždy nácvik na slety zahraničního Sokola a po sametové revoluci také na slety obnoveného Sokola ve vlasti.

Kromě cvičení měla jednota také taneční kroužek, který vedli bratři Horvath a Sklář. Čeští volejbalisté s oficiální švýcarskou registrací se od začátku 70-tých let přičlenili k naší jednotě pod jménem VC Sokol. Ve švýcarské regionální lize si vedli velmi dobře a tím také popularizovali jméno Sokol. Jednota je podporovala roční finanční dotací. Volejbal vedli bři. Sorejs a Faltys ml. Nezávodní volejbal, který vedl br. Slavík, se do poloviny 70-tých let napojoval na cvičení v tělocvičně ve Wollishofenu a potom po dobu 19ti let se hrálo v tělocvičně Borrweg, kde se mnohdy sešlo až 25 hráčů. Jako službu krajanskému mládí dávala jednota příležitost k hraní i nečlenům Sokola. Asi 15x obeslala jednota švýcarské turnaje ve Steinhausen/ZH, Sarnen/OW, Zürich-Riesbach atd. a při tom některé vyhrála. Když pro nedostatečný zájem skončil volejbal v Borrwegu, přestala mít jednota pravidelný nezávodní volejbal. Přesto se každoročně podařilo postavit družstva pro sokolské turnaje ve Švýcarsku: muži-senioři do Lucernu a smíšená družstva do Basileje.

Kromě této činnosti se naše jednota zúčastnila lyžařských závodů jako na př. Unteriberg, Sörenberg a plaveckých závodů v Dübendorfu a Engelbergu. Velmi oblíbené byly také turistické srazy pod vedením sestry a bratra Ulrychových. Další činností jednoty byla účast na cvičitelských školách (ještě za vedení sestry Provazníkové), dále účast na letních táborech mládeže a vedení české školy pro mládež, kterou měli na starost dva členové naší jednoty.

Jednota se účastnila a spolupůsobila na župních akademiích a zájezdu do Oetzu. Jednota pořádá 2x do roka picknick a před koncem roku vánoční posezení. Valná hromada se koná jednou za 2 roky. Velmi populární byly autobusové zájezdy do Čech a na Moravu, které organizovali bratr a sestra Fialová ml. Od roku 1972 pořádá naše jednota sokolské plesy: 2x Casino Zürich, 1x Spirgarten a od roku 1975 několikrát v Kongreshausu Zürich, později znovu Spirgarten.

Naše jednota se zúčastnila aktivně i pasivně (jako diváci) všech zahraničních sletů a na návrh Ústředí organizovala ve spolupráci se švýcarskými jednotami slety Ústředí v Zürichu v roce 1976 a 1986. Jednou z velmi úspěšných činností naší jednoty byla účast a též organizování nářaďových závodů a nebyly to jenom čestné diplomy za umístění, ale i medaile:

bronzové: 1986 / Zürich: br. Mika, 1987 / Binningen: br. Reinisch, 1990 / Paris: br. Mika, br. Beránek

stříbrné: 1987 / Binningen: br. Vrána , 1988 / Basilej a 1995 / Toronto: br. Mika,

zlaté: 1987 / Binningen: br. Mika a br. Beránek (muži mladší) , 1988 / Vídeň a Montreal: br. Mika 1995 / Toronto- družstvo: Mika, Beránek, Pechula, Banzet (Kanada).

Kromě funkcí v jednotě byli členové naší jednoty ve funkcích župních starostů: bři. Veselý a Dvořáček, ve funkci župního náčelníka: br. Faltys st. a také ve funkcích Ústředí: br. Fiala, starosta, br. Svoboda, místostarosta, bři. Veselý a Mika náčelníci. O dobrou činnost naší jednoty se zasloužili sestry a bratři: Fialová, Geřábková, Koblasová, Rajmonová, Reinischová, Valentová, Vránová, Dvořáček, Fiala, Geřábek, Chuchvalec, Mika, Reinisch, Slavík, Svoboda, Veselý, Vrána, Zajíček.

Náčelnice: D. Fasserová, J. Plisková, M. Mádrová, J. Kudrnová