Hodnocení a reakce na článek

Vaše jméno a kontakt:
Text:
Kontrolní otázka:
Jaký je součet jednotlivých číslic u čísla 452 ?

Články

/článek do časopisu  SOKOL  /2007/

 SOKOLSKÉ  CESTY  zahájeny:  SEVERÁK 26.-28.1. 2007

   Nový projekt akcí pobytu v přírodě odstartoval zimním víkendem v Jizerských horách. Znovu se potvrdilo, že

Pán Bůh má Sokole rád , protože po beznadějných týdnech tepla a nezimy v poslední chvíli jako zázrakem štědře nasněžilo.

  Spolehlivé zázemí poskytla sokolská chata na Severáku; v pátek až pozdě večer tam dorazili poslední 3 účastníci z Moravy. Sice přišli o večerní program (kromě čtení na dobrou noc), ale mazání lyží si vyzkoušeli hned nazítří ráno, pohyb v zimní přírodě okoušeli skoro celý den a písniček s kytarou si užili ještě v sobotu večer, stejně jako kvízů a rozmanitého vyprávění o všeličem.

  Oficiální zahájení akce i celého projektu se odehrálo 27.1.2007 v 9.30 , po příchodu turistů z Jablonce a velké skupiny z Liberce. Úvodní „NAZDAR!“ zaznělo z 41 úst, zastoupeno bylo 10 žup, mezi přenocujícími měla většinu Morava!

  Na výpravu směr Jizera 1122 m vyrazilo 16 běžkařů, pod kopec dojelo 11 z nich (včetně 81-leté sestry z Liberce), 7 statečných se ještě probilo neschůdným úbočím do výšky kolem 1030 m nad mořem. Do zbývajícího půlkilometru se pak pustila už jen trojice „skalních“, kteří se navzdory zdravému rozumu stále nechtěli vrátit. Necesta vedla mimořádně těžkým terénem mezi balvany a padlými kmeny, se zrádně zavátými dutinami, do nichž se zapadalo často nad pás. Trvalo skoro hodinu, než jsme konečně stanuli u kříže na vrcholové skále. A společná fotka samospouští nebyla možná kvůli prudkému vichru, který by – nebýt zábradlí – odnesl i nás, natož foťáky. Ale buďsi – hlavně že jsme to ve zdraví dokázali a Sokol se nevzdal! Zpáteční cestu zatížil defekt lyže, ale i to se zvládlo a s prvním šerem už jsme byli všichni zase pohromadě v chatě.

  Významnou součástí programu mělo být také zimní táboření s pokusem o přespání v iglú. To se bohužel nedalo uskutečnit – sníh byl čerstvý, kyprý a pro stavbu nepoužitelný – snad někdy příště. Ale abychom se jen tak nevymluvili, tak v lese nad chatou vyrostl aspoň stan a v něm přenocoval jeden táborník. A nelitoval vynaložené námahy: po romantickém večeru s bílými mraky rychle plujícími přes srpek měsíce zadul mocný vítr a v korunách stromů zpíval celou noc své kvílivé písně. Sněhové vločky se s konejšivým ťukáním sypaly na stan a jeho obyvatel, bezpečně zabalený v mnoha vrstvách, si to všechno dosyta užíval …

  Nedělní dopoledne využili někteří pro svěží vycházku k rozhledně Královka, škoda jen špatného počasí – inu, rozhledy byly včera. A po dobrém obědě nastal čas loučení a návratů.

Bylo to zdařilé! 

Takže nazdar v červnu na Bruntálsku!                                                

Zdeněk Lauschmann

Poděkování: bratr Milan Štryncl z domácí župy Ještědské velmi přispěl ke zdaru akce – díky!