Očkování ( vakcinace)  je proces, při kterém je podáván do organismu antigen (neživé nebo oslabené mikroorganismy, případně jen jejich části) s cílem zahájení tvorby protilátek (imunizace organismu). Účelem očkování je zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemií u lidí a zvířat. Očkování můžeme rozdělit na povinná a nepovinná: první z nich jsou upravena v Česku upravena vyhláškou 537/2006, v aktuální úpravě vyhláškou 65/2009.

Je to známý očkovací kalendář:

 První změnou je zrušení přeočkování proti tuberkulose ve 2 letech - o toto přeočkování je však možné požádat na kalmetizačních stanicích po provedení tuberkulinové zkoušky. Další významnou změnou je zařazení přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, spojenému v jedné vakcíně s dětskou přenosnou obrnou, mezi 10.-11. rokem života, vzhledem k opakovanému výskytu dávivého kašle v populaci. Mezi povinné očkování se nově dostalo očkování proti pneumokokům. Podstoupení tohoto očkování je však dosud dobrovolné- zájemcům bude plně uhraženo. Do současné doby bylo očkování proti pneumokokům hrazeno tzv. rizikovým skupinám: děti po opakovaných zánětech středouší a osoby s chronickým onemocněním, případně osob v kolektivních zařízeních.

Do další skupiny patří očkování nepovinná: V dětském věku je možné očkování proti rotavirům ( původcům dětských průjmů). Další očkování jsou pak možná aplikovat jak dětském , tak dospělém věku:

Plané neštovice – očkujeme dvěma dávkami jednotlivé vakcíny nebo v kombinaci s očkováním proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím

Klíšťový zánět mozkových blan ( klíšťová meningoencefalitida)- očkujeme 3 dávkami a další přeočkování následuje dle typu vakcíny a epidemiologické situaci po 3-5 letech.

Bakteriální zánět mozkových blan způsobená meningokokem typu A a C:  dle typu přípravku očkujeme 1-2 dávkami. Na typu vakcíny též záleží přeočkování za 5-10 let.

Lidský papillomavirus ( jeden z vyvolavatelů rakoviny děložního čípku)- očkujeme 2 dávkami vakcíny dívky nejlépe před začátkem pohlavního života.

Chřipka: jedna dávka vakcíny, která se připravuje každý rok nová, neboť chřipkový virus mění v průběhu času své vlastnosti.

Hepatitida typu A:očkujeme 2 dávkami , můžeme očkování kombinovat i s vakcínou proti hepatitidě typu B ( jedna očkovací látka). Proti hepatitidě typu B je samozřejmě možné nechat se očkovat i zvlášť.

Tetanus: přeočkování každých 10-15 let.

Při cestách do zahraničí je vhodné , a někdy pro vstup do dané země i nutné, podstoupit doporučená očkování např. proti břišnímu tyfu nebo žluté zimnici. Před každou cestou do ciziny je vhodné informovat se na pracovištích cestovní medicíny od o doporučeném či povinném očkování pro danou zemi.                                                              

 Díky povinnému očkování je v naší republice vysoká proočkovanost proti jednotlivým očkovaným chorobám. Nevýhodou může být jakási nesvoboda, která je odpůrci vnímána jako neoprávněný zásah do práv jednotlivce, Povinnost v očkování je často ve světě nahrazována informovanou dobrovolností ( u nás je první pokus právě s nově zaváděným očkováním proti pneumokoku), přesto ve fungujících systémech zůstává proočkovanost nad hladinou 90%. Je zapotřebí říci, že dostatečná proočkovanost musí být zachována a ti, kteří se bez pádných důvodů nechtějí očkování podrobit , vlastně zneužívají ostatních, protože díky očkovaným je riziko získání případné infekce nižší. Existují samozřejmě stavy, kdy je očkování nevhodné, ba přímo nedoporučené. Takové případy se pak řeší individuálně ve spolupráci s očkovacími středisky.

Do budoucnosti se počítá se zaváděním nových vakcín- očekává se vakcína proti hepatitidě typu C a nová vakcína proti tuberkulose. Ve výzkumu jsou již také vakcíny proti zubnímu kazu nebo např. proti některým plicním nádorům.

MUDr. Vít Jakoubek, Ph.D., zdravotní komise ČOS                Literatura u autora