Hodnocení a reakce na článek
SOKOLSKÉ CESTY 2007-2011, O KRKONOŠÍCH 29.-31.1.2010
Na běžkách stopou i terénem
Autor příspěvku: Zdeněk Lauschmann
Vložil: Petr Mikysek dne: 09.02.2010 22:02:36
SOKOLSKÉ CESTY 2007 – 2011
Na běžkách stopou i terénem
O KRKONOŠÍCH 29.-31.1.2010
Celkově již třináctá a čtvrtá zimní Sokolská cesta zamířila do Krkonoš na Mísečky a snad poprvé měla opravdu dostatek sněhu, i když také připadlého až těsně před akcí, jako už třikrát. Byl to podnik ryze běžkařský, s počasím postupně se vylepšujícím od zakaboněného až po nedělní nádherné.
Pátek nabídl odpolední vyjížďku do blízkého okolí a kdo ji absolvoval celou, má zřejmě jeden silný zážitek navíc. Po jednom z kratších běžeckých okruhů od H.Míseček k Benecku jsme se totiž vydali přímo terénem. Šlo sice jen o poslední kilometr, cesta byla jasná a vedla s kopce, ale nový prašan sahal nad kolena, místy skoro po pás, a bylo třeba střídat se na čele v prošlapávání. I to se dařilo, bylo však zřejmé, že za světla doma nebudeme. Nicméně za půlhodinku se objevilo světýlko naší chaty Vega mezi stromy a zbývalo překonat posledních ani ne 150metrů. Tento kousek terénu obnášel ovšem druhou půlhodinku: v údolíčku s potokem totiž přibylo sněhu, světýlko se ztratilo a lyže se staly přítěží. No – nakonec došli všichni jako ve správné pohádce, a po dobré večeři už se jen příjemně sedělo, zpívalo a povídalo.
Sobotní ráno bylo ještě nevlídné a větrné, proto hlavní skupina upustila od hřebenové túry a vydala se projetou stopou k Benecku. Po obědě na Rovince to zpátky bylo trochu víc do kopce, ale jelo se dobře, a tak se ještě někteří vydali z Horních Míseček na Zlaté návrší. Od konce lesa ovšem bylo dost zle – mlha a mrazivý vítr – takže úžasná palačinka na nové Vrbatově boudě nebyla hříšným přepychem (50Kč!), nýbrž zaslouženou odměnou. (Vždyť také z celkových 30km zbývalo ještě 6km, naštěstí dolů.)
Večer za námi dojeli dva členové Horské služby a pan Zavřel vyprávěl opravdu živě a zajímavě. Ale ani to ještě nebyl konec bohatého dne – zbývalo něco si společně povědět, rozdat si obvyklé pamětní drobnosti a v krabici stále čekal pravý krkonošský hubovec, až zazní pohádka na dobrou noc: Jak Kuba s Krakonošem pekli hubovec (od Marie Kubátové). S hltem medoviny to bylo stylové a báječné – díky, obětavá sestro Marie!
Neděle se šmolkově modrým nebem nad bělostnými hřebeny vylákala jednu skupinu znovu na „Zlaťák“ – tentokrát s kouzelnými výhledy od mohyly Hanče a Vrbaty, další tři to obešli dokonce přes Dvoračky a kolem Kotle, někteří vzdálenější ovšem museli už před polednem nastoupit zpáteční cestu domů.
Tak to bylo celé zase pěkné a už se můžeme těšit na jaro: 23-25/4 Vysočina.
Zdeněk Lauschmann