Hodnocení a reakce na článek

Vaše jméno a kontakt:
Text:
Kontrolní otázka:
Jaký je součet jednotlivých číslic u čísla 113 ?

Články

Krevní transfuze a její význam

 

Krevní transfuze je převod lidské krve nebo krevních přípravků od jednoho člověka (dárce) do krevního oběhu druhého člověka (příjemce). Takto chápeme většinou transfuzí i dnes, ale nemusí tomu tak být vždy.

            Krevní převod se může uskutečnit i jinak, kdy člověk daruje vlastně krev sám sobě. To se děje např. před plánovaným operačním zákrokem, při kterém hrozí větší ztráta krve a kdy se v časovém odstupu před výkonem odebere pacientovi krev, uchová se v krevní bance a při operaci se mu pak podá. Tomu se říká autotransfuze a odpadají při ní rizika infekcí či imunologických komplikací.

Běžně se ale transfuze provádí tak, že dárci je odebrána krev na transfuzní stanici. Dárcem může být osoba starší 18 let, která je zdráva, a tudíž odebráním krve nehrozí riziko jí ani případnému příjemci. Např. osoby, které prodělaly žloutenku typu B, darovat krev nesmějí (podrobnosti o tom, kdo může být dárcem, se lze dozvědět na internetových stránkách všech transfuzních stanic). Před odběrem dárce vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a je mu odebrána krev na vyšetření krevního obrazu. Pokud je ten v pořádku, pak je dárce vyšetřen lékařem a pokud i nyní je vše v pořádku, může se uskutečnit odběr.

Po odběru krve je krev vyšetřena mimo jiné na vážné infekce, jako je právě žloutenka, A, B či C, HIV apod. Také je z odběrového vaku rozdělena na krevní složky. Krev není sama o sobě jednolitá tekutina, ale obsahuje červené krvinky a krevní plazmu (což je směs bílých krvinek, krevních destiček a nejrůznějších bílkovin, mj. imunoglobulinů a tzv. srážecích faktorů - bílkovin, účastnících se procesu srážení krve spolu s krevními destičkami). V současné době lze díky speciálním přístrojům, tzv. separátorům, darovat pouze krevní plazmu nebo krevní destičky (z odebrané krve se ještě v přístroji oddělí uvedené krevní součásti a zbytek se vrátí zpět do krevního oběhu). Po oddělení krevních složek se části krve zchladí a je možné je různě dlouhou dobu skladovat (erytrocyty - červené krvinky až 42 dní; krevní plazmu je možno zmrazit a v – 25 °C skladovat až 3 roky).

Na povrchu červených krvinek jsou bílkoviny - antigeny, které určují tzv. krevní skupinu dárce. Rozeznáváme hlavní krevní skupiny A, B, AB a 0. Současně také rozeznáváme, zda je na povrchu krvinky antigen Rh (krevní sk. Rh+ či Rh -). Dále se v dnešní době vyšetřuje ještě řada tzv. menších antigenů pro přesnější určení shody dárce s příjemcem. Pokud bychom totiž podali pacientovi krev jiné krevní skupiny než je jeho vlastní, došlo by k závažné imunitní reakci, kdy by protilátky příjemce zareagovaly proti cizím krvinkám dárce. Spoluobjevitelem krevních skupin byl český lékař Jan Janský.

Pacientům se pak podle potřeby podávají příslušné krevní přípravky, nikoli tzv. plná krev, která je odebrána dárci. Různé stavy vyžadují různé krevní přípravky: pacient po závažném úraze s rozsáhlým krvácením bude vyžadovat jistě červené krvinky, ale pro snížení krvácení a dodání dalších srážecích faktorů i krevní plazmu nebo krevní destičky. Krvácením jsou ohroženy také některé rodičky po komplikovaných porodech: pokud např. dojde k prasknutí placenty, jedná se o velmi závažné krvácení, při kterém žena velmi rychle může přijít o velké množství krve. Taková pacientka bude vyžadovat podobné typy krevních složek, jako pacient při závažném úraze.

Pacienti, kteří prodělávají závažné infekce, mohou potřebovat krevní plazmu, protože obsahuje některé imunoglobuliny, protilátky, obsažené právě v krevní plazmě. Zároveň se tím dodají i některé srážecí faktory, které zabrání rozvoji závažné koagulopatie (komplikace závažných infekcí, při kterých dochází ke krvácení do orgánů z důvodu nedostatku právě srážecích faktorů). To se týká nejen dospělých pacientů, ale i dětí, a to včetně novorozenců. Zejména nedonošení novorozenci někdy trpí anémií - chudokrevností, která je daná především dosud nezralou krvetvorbou a těm je někdy opakovaně nutno dodávat červené krvinky. Někteří novorozenci trpí po porodu závažným rozpadem červených krvinek v důsledku přenesení mateřských protilátek placentou (pokud je např. matka krevní skupiny Rh negativní a dítě po otci Rh pozitivní). V takovém případě je nutné podat tzv. výměnnou transfuzi - přibližně dvojnásobek objemu krve novorozence, což je asi 50 ml na kilogram hmotnosti dítěte ( běžně se dětem podává cca 15 ml na kilogram hmotnosti). Transfuzi děti dostávají od prověřených dárců, takových, kteří již darovali krev opakovaně. 

Poté, co lékař rozhodne o podání transfuze, je pacientovi odebrána krev na stanovení jeho krevní skupiny a na porovnání jeho krve s krví zvoleného dárce, zda se v nich nevyskytují protilátky. Po té je krev (či jiná krevní složka) dopravena na příslušné oddělení, kde je lékař zkontroluje, zda souhlasí popis krve na dodaném krevním vaku s dodacím listem. Pak se odebere vorek krve pacientovi a z dodaného krevního vaku a u lůžka se ještě jednou zkontroluje, zda krevní skupina souhlasí ( tzv. křížová zkouška). Poté se může krev podat pacientovi. Pokud se jedná o akutní stav a není možné čekat na výsledek příslušných zkoušek (stanovení protilátek, krevní skupiny apod.), je z tzv. vitální indikace podána krev skupiny 0 Rh neg. (tzv. krev univerzálního dárce, která nemá na povrchu žádné antigeny a tělo příjemce proti ní nebude vyvíjet žádnou obrannou reakci, i když to nebude krev skupiny pacienta).

Z výše uvedeného je snad patrné, že pacientů, kteří se bez náhrady červených krvinek či jiných složek krve neobejdou, je mnoho, a proto je stále zapotřebí nových dárců krve. Ti, kteří darovat mohou, by to měli brát jako součást svých občanských povinností. Takové chce také podporovat i Sokol, mj. i korespondenční soutěží Sokolská kapka krve. 

 

MUDr. Vít Jakoubek, Ph.D., Zdravotní komise OV ČOS